Zde je zkrácená verze našeho putování na Bulgariatek. Původní, ručně psanou verzi je možné nalézt v odkazu na konci článku.

Vyrazili sme z Prahy a první noc trávili v hostelu v Bratislavě, kde sme si pronajali jeden pokoj. Bratislava malý centrum, který bylo nacpaný turistama k prasknutí. V centu celkem draho… pivo za 60 SKK a tak. Vcelku nic moc zajímavýho v Blavě. Pak sme jeli směr Budapešť a obědvali sme v Gyoru, kde sme si dali zvěřinovej gulášek asi za 150 - malá porce. V podvečer sme dorazili do Budapešti a ubytovali se ve zděný chatce v kempu asi za 300 na osobu a noc. V Budapešti sme pobyli 2 dny. Nádherný město na Dunaji, pěknej parlament, metro jako u nás, ale takovýty starší vagony s kulatejma světlama a celkově vůbec obrovský budovy oproti Praze. Byly tam mraky lidí a chytli sme 2 akce - exhibiční závody redbul - letadla lítaly nad Dunajem, podlítávaly mosty a předváděly akrobatický kousky. Druhá věc co sme shlídli byl dlouhatánskej průvod k výročí prvního maďarskýho krále. Lidi v krojích, uniformách, náboženskejch oblecích - zajímavý. Večer byl ohnostroj, při kterym se strhla krutá vichřice - 4 mrtvý, stovky zraněnejch, 2 lodě se srazily na Dunaji. My sme seděli v kavárně na náměstí Svobody, kde sme servírkám pomáhali zachrnovat obrovský slunečníky, který se chystaly k odletu. Za odměnu jsme o dnich pak obdrželi jedno pivo zdarma :)Ubytování byly 2 chatky, přičemž Kerb s Jakubem dostali nádhernou navoněnou chatu pro 4 osoby a já s Woptikem malou chatku, jejíž jedna stěna sousedila s veřejnými záchodky, chata byla samá pavučina, tmavá, ošklivá. Nakonec sme kluky přemluvili, že nebudeme tolik chrápat a budeme spát s nima v tý navoněný. Vtipný bylo, že půlka zaměstnanců kempu byli cikánky, tak sem se trochu bál o věci v začátku, ale moje obavy se nakonec ukázaly lichými. Druhý den jsme zejména navštívili pešťský hrad, kde nám byl průvodcem jistý Ďula, který však byl v Budapešti též jen na návštěvě, a proto jeho průvodcovství skončilo v momentě, kdy nás 2 hodiny tahal po centru, ve snaze najít nám levnou a dobrou restauraci - neúspěšně. Následně po drobné hádce uvnitř našeho týmu jsme zašli do arabského fastfoodu, kde sem si já a woptik výborně pochutnali a naopak jacko s kerbem si dali nějakej hnusnej kebab s játrama. Tento kebab nám byl v budoucnu ještě připomínán. Následně jsme navštívili druhý “undergroundový” klubím jménem WestBalkan, kam jsme se kvůli plešounovi před jeho vchodem nejprve báli, protože klubík zvenčí vypadal, jakoby si tam dala dostaveníčko místní organizace ultras. V klubíku nic zvláštního a už vůbec né undergroundovýho. Dali sme nějaký fotbálky a špeka. Předchozí den po vichřici jsme se rozdělili a já s wopťourem sme šli do prvního undergroundovýho klubíku, kterej opravdu dostál své pověsti. Nacházel se v komplexu vybydlených činžáků, byl pěkně vyzdoben, seznámili sme se tam s dvojicí “gejů” a nějakým podivným holanďanem. A při té příležitosti jsem tam koupil asi 0.6g skunku za 200 Kč. Z druhého i prvního klubíku jsme jeli taxíkem, přičemž podruhé jsme se domluvili s taxikářem na maximální ceně 5000 Forintů (cca. 500 Kč.) Taxikář po nás nakonec chtěl asi dvakrát tolik a odvolával se na taxametr. Já ho však uzemnil neustálým opakováním věty: “We agreed on the maximal price of 5000 Forints, do you know what maximal price is?” Dostal svýmch 5000F a my šli spokojeně spát.Následující den jsme dojeli až do Rumunska a spali u silnice v Motorestu, každej asi za 6 Euro, odkud byl ovšm ráno pěkný výhled. Obsluhovali tam servírky upravený jak v 80. letech, celkově Rumunsko je tak 20 let pozadu. Oprejskaný Dacie na kařdym kroku, takovou měl děda před 15 lety. Na silnici je to mnohem horší jak u nás. Předjíždí se do zatáček, pravidla silničního provozu snad žádný. Policajti maj, jak jinak, taky Dacie. Prostě země dáčií. Ráno vyrážíme směr Brašov - ospalý městečko s relativně pěknym náměstim, kde sedáme ven do restaurace, večeříme, ale pak se na náměstí seběhnou fotbaloví fanoušci, kteří nejvíc oslavují vítězství Bukurešti nad nějakým anglickým týmem. Naštěstí spolu s nimi se srocují na náměstí též policisté, takže vše probíhá v pořádku. Já si potom, co ostatní už chtějí jít spát jdu ještě posedět na liduprázdné náměstí a dávám si posledního špeka. Další den jedeme přes Bukurešť, jejíž dopravní situaci bych pojmenoval jedním slovem “kalamita” a dále jedeme po nedokončené dálnici Bukurešť - Konstanta až do konstanty. Konstanta je ošklivý přístavní město plný podivnejch individují. Neodvážili sme se večeřet v žádný z místních špeluněk, proto jsme nepohrdli místním McDonaldem, který se nám jevil jako jediný použitelný. Pak pokračujeme až na Rumunsko-bulharský hranice. Proslulou pláž Vama Veche.

Nejprve jsme uvažovali, že bychom spali ve stanech, ale jelikož si Kerb s Jakubem s sebou stan nevezli, padla volba opět na hotel. Ubytovali jsme se v hotelu Punkrockhotel. Nová, dřevěná stavba Malý pokojíky po dvou, koupelna.

Ve Vama veche obcházíme hospody, hrajeme fotbálek. Balim 3 rumunský 17-letý holky. Jdeme s nima s Woptikem na pláž, holky rozbalej prostěradlo, sedíme, kecáme. Na to Wopťour po chvíli:”Jdu spát, z toho nic nebude” Holky sbalí prostěradlo a jdeme každý svojí cestou. Woptik jde tedy spát, Jakub s Kerbem se také chystají. Já zůstávám na plážový diskotéce, kde se bavim s různýma lidma. V momentě, kdy už se téměř chystám jít spát, jelikož už jsem taky dosti podnapilý, mne oslovují nějací kluci, abych s nimi šel na pláž na jointa. Přijímám a jdeme k vodě, načež mne jeden z nich nasadí zezadu kravatu a tahá ze zadní kapsy peněženku. Chvíli se pereme na zemi a když už začínám získávat převahu, přidá se i druhý. Utíkám nesmyslně do moře, kde mne ještě trochu dobijí a ukradnou telefon. Celý mokrý bez ničeho, bez bot, který mi uplavali vyrážím směr Punkrockhotel. Cestu si zkracuji přes zídku mezi dvěma zahradami, po které se dá krásně jít a která je asi metr vysoká. Ke konci zídky se však zapotácím a padám do jedné ze zahrádek, kde stojí dva muži, z čehož jeden mi uštědří několik ran pěstí. Trochu otlučený dorážím do Punkrockhotelu, budím Woptika a říkám:”Wopťoure, přepadli mě, nemám nic, šli mi po krku.” Woptik bouchá na kluky a říká:”Kerbe, to sem já, Wopťour, Sandu okradli, šli mu po krku, nemá nic.” Načež Jakub a Kerb nemohou usnout a Jakub si musí vzít nějaký antidepresiva. Ráno nacházím alespon pas a klíče od baráku v batohu, takže se jede dál. Přišel sem cca. o 5 tisíc, doklady, mobila.Taže sem bez peněz a kluci mě všemožně půjčují. Vyrážíme dál. Volám rodičům, ti blokují sim kartu a posílají mi 6.000 na účet Woptika.

Jedeme podél pobřeží a večeříme v Burgasu, kde nás zaujme pěkná servírka. Vůbec bulharský holky jsou moc pěkný. Vůbec bych se nebál slova nádherný.
Kolem jedenáctý dorážíme na místo párty. Ta se nachází přímo u moře na útesu. Lidí je tam dost málo a některý stěny se teprve stavěj. Druhej den jdeme na asi 300 metrů vzdálenou písečnou pláž, kde se tak nějak povalujeme, koupeme a tak.

Večer zakupuju od týpka z francouzskýho soundu Epsylon půl gramu čistýho MDMA, který vystačilo ještě na další noc a dohromady si s tim půl gramem užilo tak 10 lidí. Užilo říkám proto, že nebýt pocitu horka, kterej z toho je, je to úžasná droga. Člověk tančí jako pírko, se všema si rád popovídá a nemá to absolutně žádnej dojezd, takže droga téměř ideální. Taky její cena byla stejná jako cena kokainu.

Na párty to vypadalo tak, že v noci se tančilo a kalilo a přes den se relaxovalo, popíjelo pivko, koupalo v moři na útesu. Prostě pohodička. Celkem jsme tam strávili 3 noci. Měli jsme příjemnou sousedku z Rakouska, která nás stále něčím obdarovávala, ráno se před námi myla nahá, půjčila si bez dovolení slunečník. Prostě pohoda.

Cestou zpět jsme se stavili na ověd ve Varně ve slovenské restauraci, kde nikdo nemluvil slovensky, ale menu bylo ve slovenštině. Vůbec je legrace, že se v Bulharsku dá mluvit česky a oni rozumí. To je příjemný a snad kromě Slovenska a Chorvatska sem to nikde jinde neviděl.

Cesta zpátky už bylo celkem nůďo. Zase Vama Veche, tentokrát to tam propršelo, takže sme šli brzy spát. Pak nocleh v motorestu a pak jízda nadoraz až do Prahy.

Sandovo Fotky

http://denik-bulharsko.internetove-obchody.net/