O víkendu 4. - 6.7. 2008 jsme navštívili Ostravu.

Jako dopravu jsme zvolili České dráhy. Směrem tam rychlík IC Hutník a zpět rychlík IC Leoš Janáček. Výhoda tohoto spojení spočívala ve slevě, kterou ČD pro mladé do 26 let nabídla ve výši 50% a to včetně místenky při objednání přes e-shop ČD. Cesta tam trvala 4h z Hlavního nádraží. Cesta zpět pak 3,5h na Nádr. Holešovice. Kvalita vlaků byla srovnatelná, ačkoliv Leoš Janáček měl podstatně lepší jídelní vůz.

Do Ostravy Vítkovic jsme dorazili kolem 20.h.

Ubytování bylo už trochu slabší, jelikož jsme bydleli z důvodu blízkosti centra a snad i nízké ceny v “ubytovně pod mostem”, kde byla cena za osobu a noc 310 Kč a veškeré osazenstvo ubytovny byli dělníci. Po našem příjezdu to všude v jejím bezprostředním okolí, tak v jejích vnitřních prostorách, nejspíše z důvodu tlaku vzduchu, zapáchalo močí. V recepci se střídaly dvě docela sympatické mladé dívky, takže si po příchodu ze Stodolní bylo s kým povídat.

První večer se již nestihlo nic, než Stodolní ulice, kde stojí za zmínku chlapík, co pokřikoval na jiného chlapíka u vedlejšího stolu “Tady jsi v Ostravě pyčo, tak se podle toho chovej, pyčo”, což mu zopakoval asi tak 5x za sebou.

Druhý den, v sobotu, jsme vyrazili na radniční věž, odkud byl parádní výhled na celou Ostravu, kde nás provázel Vojtův kamarád, právník, Miklas. Radniční restaurace byla dosti zvláštní, jelikož v ní nebyl vůbec nikdo a servírky v ní žehlily ubrusy na jednom ze stolů. Ani jsme nedopili pivo a už jsme spěchali, abychom stihli důlní Muzeum v Petřkovicích. Tam jsme trochu zachybovali tím, že jsme šli na prohlídku muzea, kde nás zdlouhavě a nudně prováděl místní průvodce. Doporučil bych navštívit pouze prohlídku dolu a muzeum si v rychlosti proběhnout na vlastní pěst. V areálu se nachází důlní stroje a dalších pár zajímavostí. Sfáráte do hloubky asi 400cm, kde jste provedeni dolem s ukázkou některých strojů.

Po návratu z Petřkovic jsme si dali večeři ve Stodolní a pak se rozdělili na dvě skupiny. Pavel vyrazil pěšmo do Vítkovic, že obhlídne areál oceláren zvenku. Nám se to Svojtěchem nezdálo, tak jsme šli na expozici miniatur. Ta už ovšem byla zavřená, tak jsem zavolal na týpka hlídače přes plot, zda by nás tam nepustil, že zítra odjíždíme a rádi bychom ji viděli. Týpek kupodivu souhlasil, a tak jsme si expozici v kidu prošli. Pak jsme se šli ještě podívat na “hrad”, kde nic k vidění nebylo. Ještě jsme cestou zpět viděli tank čs. tankové brigády, zformované v SSSR, která osvobozovala Ostravu.

Pak již opět pokračovala kalba ve stodolní. Převážnou část večera jsme strávili v karaoke baru, kde jsme sice s Vojtěchem zpívali, ale k mikrofonu jsme se neodvážili… Ve chvíli, kdy už Vojtěch začínal vybírat ze seznamu písničku, karaoke končilo Proběhli jsme opět ty nejzajímavější podniky a skončili v Café de la Ostrava, kde jsme hráli fotbálky.

Po probuzení jsme vyrazili do Vítkovic, které se nejlépe okomentují fotkami, které jsem tam pořídil.

Celkově Ostravu mohu na víkendovou návštěvu zcela jistě doporučit. Je se tam na co dívat a večer je ve Stodolní o zábavu postaráno.